8. – 10.10.2021
Stalo se již tradicí, že na začátku října jedou vlčata a světlušky společně na víkendovou výpravu. V minulosti jsme již vyrazili do skautských kluboven v Jičíně, Dvoře Králové, Novém Městě, nebo do Hostinného. A právě poslední jmenované se stalo cílem i této výpravy. Naposledy jsme tam byli před šesti lety, a tak jsme se velmi těšili a vzpomínali jsme co všechno jsme zažili naposledy.
Jeli jsme tam ale pro nové zážitky, a tak jsme si pro děti připravili na víkend nový příběh o oblíbeném Krakonošovi, kterému tentokrát došla trpělivost s lidmi. Už se nemohl dívat, jak se chovají v horách, a tak je přestal hlídat a uvařil si lektvar, který ho měl uspat na celých 50let.
Na záchrannou misi, probudit Krakonoše a zachránit hory, se vydalo 16 vlčat a světlušek, které pak ještě podpořilo 7 skautů a skautek. Odjížděli jsme z Kostelce vlakem a čekali nás 2,5 hodiny cesty vlakem. V Hostinném jsme měli zamluvenou krásnou klubovnu od místního skautského střediska. Do ní jsme dorazili těsně před 19 hodinou již za tmy. Rychle jsme se ubytovali, protože jsme museli stihnout zahrát první část našeho příběhu. Při ní děti, rozdělené do čtyř týmů, hledaly písmena, ze kterých nakonec složily kouzelnou formuli, kterou budou muset Krakonoše probudit. Aby to ale mohli udělat, musí nejprve Krakonoše v horách najít.
V sobotu nás čekal hlavní program. Cesta na Černou horu. Ještě předtím jsme ale ráno stihli zahrát další hru, při které děti sbíraly léčivé rostliny pro uvaření posilujícího nápoje. Protože Krkonoše bez Krakonoše jsou velmi nebezpečné pro nepřipravené návštěvníky.
Vlakem a autobusem jsme kolem 10 hod dorazili do Janských Lázní a lanovkou překonali skoro 600 metrů převýšení a přiblížili se tak vrcholu. Abychom opravdu došli až na vrchol, odbočili jsme z turistické značky a šli se podívat až tv vysílači, který je umístěn na opravdovém vrcholu hory. Naše další kroky mířili k Černohorskému rašeliništi, kde je vybudována dřevěná lávka, která nás provedla skrz tuto zajímavou oblast Krkonoš.
Cestou jsme sbírali odpadky, které jsme našli v okolí cesty. Chtěli jsme Krakonošovi ukázat, že my se v horách chovat umíme a chceme jim pomoci. Pytel na konci cesty překvapivě nebyl moc plný. Což bylo pozitivní.
Cíl naší cesty byl ve Velké Úpě. Cestou jsme zahráli pár krátkých her, prošli kolem Javořích vodopádů a viděl několik krásných výhledů na Sněžku. Cesta nakonec dala na více než 9 km a počasí bylo naprosto úžasné. Nahoře sice trochu foukalo, ale jinak celu dobu krásně svítilo slunce.
Do Hostinného jsme přijeli autobusem kolem 18 hodiny a v parku u klubovny jsme pokračovali v našem příběhu. Zahráli jsme si hru inspirovanou lezením horolezců. Pak jsme absolvovali noční hru, kterou jsme realizovali v setmělé části klubovny, která byla ozářena jen svíčkami. Někteří museli chvíli sbírat odvahu, ale nakonec to všichni zvládli.
V neděli nás čekalo hlavně balení, ale stihli jsme i závěrečnou hru, kdy děti Krakonoše probudily. Pak už jen cesta na vlak. Ten nás domů dovezl těsně před obědem.
Zapsal Námořník