Rádcovská setkání na Rychnovsku brázdí okolní krajiny již sedmý rok v řadě. Každým rokem je zřízena v jednom z pěti domovských měst středisek víkendová základna pro 20-30 skautů a skautek. I letošní ročník pod patronátem Dobrušky vzal čas. Nezbývá mi tedy nic jiného než si trochu sentimentálně zavzpomínat. A že je na co! Sentimentální náladu si totiž prožili i téměř běžně flegmatičtí staří pardálové.
Málokdo si v dnešní době vzpomene na Zpravodajskou Brigádu včele se skautským bratrem Wahlem. Obětaví skauti do ní patřící se za druhé světové války vydávali vstříc pravdivým informacím. Teď Vás určitě napadlo, že jsem si spletl dobu. Nespletl. Organizační tým v čele s bratrem Honzajsem se rozhodl uspořádat setkání právě v duchu této polovojenské jednotky.
Přicházející účastníci mohli již krátce (jenom s maličkým zpožděním, dle slov Honzajse) po příchodu slyšet pamětníky z „gramofonové pásky“ na dataprojektoru. Ti je uvedli do prvního dějství naší velké celo-víkendové divadelní hry. Farář s mapou u kostela, zvláštní obrázky na ulicích s informacemi a neustálé rozhodování o tom, kam se vydat, byl jen začátek. Pěti členné týmy neznajících se skautů a skautek se během noci dostali pod plnou palbu jednotek gestapo při sbírání shozeného nákladu piloty RAF. Shozeným nákladem rozuměj křemelinu (v zastoupení tak ceněné mouky – jak jsme mohli?!) napuštěnou nitroglycerínem (pro bezpečnost vynecháno) na výrobu dynamitu. Atmosféru nemohlo lépe dokreslit nic víc než štěkot hlídacích psů vycházející opět z technických vymožeností dnešní doby. Pokud se účastníci poznali na seznamovačkách, pak tenhle zážitek posloužil jako pořádné stmelovadlo. Škoda jen, že všichni padly na svá spadla únavou ještě dřív, než stačili prodiskutovat páteční den.
Aktivity ale neměli brát konce ani den následující. Hned po budíčku se na stole objevily poklady z kuchyně Madly a Palečka. Hladové posily z Kostelce n. Orl. včele s Námořníkem dorazili tak rovnou k výsostným pokrmům. Načerpanou energii jsme, musím říct, kvalitně využili. Posuďte sami v následujícím textu. Na hodinu se účastníci dostali do světa misí. Novodobých a skautských. Obrok, MiQuik, Svatoplukovy pruty i RoverWay cesty zaujali tak, že bychom s Verčou mohli dělat zaměstnance marketingové agentury. Placky od hlavního designéra Špejleho, hry od Kosáka a hena od kreslířky Máji zaujali podobně. Stejně tak se opět činila naše kuchařské duo, které připravilo… a teď se před pokračováním najezte, aby nedošlo k vylučování slinných jednotek… čerstvě smažený sýr s pečlivě vybraným výběrem brambor. Komplet tvořil dokonalou kombinaci k pokračování v programu.
Závěrečné dějství našeho víkendového dobrodružství započalo (vynechme opět relativně malé zpoždění způsobené vyprošťováním Krtka z nory). V sestavě Wahl (Honzajs), Vlaštovka (Krtek) a Vrána (má maličkost) jsme nastoupili před jednotky a nesli jistě milou zprávu. Výcvik! Jak předáte zprávu v tramvaji? Co když někoho potřebujete na zádech odnést… třeba na nákup? Nebo se ubránit noži? Anebo zmapovat ulici? Tyhle znalosti museli účastníci pod naším velením ukázat, aby se dostali k hlavnímu úkolu. Tedy sjednotit informace o cílech (kasárna, přesun jednotek, civilní továrna, strategický most…) německých jednotek. Dávka adrenalinu i noradrenalinu se zvýšila se zjištěním, že to nebude jen taková běhačka. Když jsme v šiku představující nacistické jednotky pochodovali směrem k účastníkům, sotva jsme je zahlédli v prachu cesty po prvotním úleku. Hlídkování kolem cílů ale nebyla jediná překážka. Všichni podezřelí z podivné činnosti se mohli ocitnout ve vězení nebo na výslechu (kde se většina obhajovala tím, že šli na houby na jaře a ještě bez košíků, no věřili byste? … já taky ne, než mi propuštění vyslýchaní donesli opravdu jednu kdovíjak zapomenutou stopkovýtrusou). Štěstí ale přálo odboji a spoustu kontrolovaných vyvázlo pouze s kontrolou dokladů. Hned na to se ale povedlo odboji vyrobit dynamity, které měli použít na detonaci hlavní vojenské kasárny nepřátel.
Protože se mezitím neplánovaně setmělo, začala kasárna osvícena světly z telefonů připomínat opravdové cvičiště. Chvilka nudy vyústila v improvizované rozdávání povelů a na rozkazy „formace želva ve smyslu zvířete“ a „Námořníku, řekla jsem vpravo“ . To jsme se sotva v nějaké formaci udrželi. V tu chvíli už dorazil odboj v čele s Wahlem a roztříštil naše jednotky na padrť. Výbuch dynamitu se potichu roznesl po okolí.
Konec symbolického rámce se proměnil v procházku na základnu. Přes třicet unavených lidí dosedlo na lavice ve velké klubovně a dostalo pořádné jídlo z deseti balíčků těstovin. Dobře hodnocený a oceněný film Nedotknutelní upoutal na zbytek večera… možná spíše noci.
Co říci na závěr? Snad jen to, co na začátku. Sentimentalita z dobře prožité akce ani motivace pro další organizování nechyběla.
Nazdar Zpravodajská Brigádo!