Druhý víkend v září jsme, my kluci ze skautského oddílu, vyrazili na tradiční mini puťáček. V pátek odpoledne jsme nasedli na vlak do Žamberku. A odtud pak pěšky do cca 6km vzdáleného městečka Žampach. Na kopci nad ním je zřícenina hradu stejného jména a ta byla cílem našeho pochodu. Tuhle výpravu podnikáme každé září, již několik let. Je to takové tradiční zahájení nového školního – skautského roku pro náš oddíl.
Po příchodu na hrad jsme vybalili kotlíky, vařiče, ale hlavně ingredience k tradičnímu bramborovému guláši a pustili se do vaření. I to je už taková tradice. Na vaření, není nikdy mnoho času. Slunce již brzy zapadá, a tak jsme večeřet začali skoro za tmy. V tu dobu nám již ale hořel v ohništi oheň, u kterého jsme večeři s chutí snědli.
Když už bylo v kotlících skoro na dně, dorazili za námi ještě vedoucí od vlčat. A to proto, aby se rozloučili s vlčaty, kteří přestupují právě do našeho oddílu. I to patří k tradici této výpravy. Kluci, kteří v září jdou do šesté třídy opouštějí oddíl mladších vlčat a přecházejí do oddílu skautů. Letos se to týkalo tří vlčat. Foxe, Pepy a Břéti.
Když jsme tedy dojedli, převlékli se do krojů a kluci podstoupili přestupovou cestu podle svíček na jejímž konci vyměnili svoje žluté šátky vlčat a získali svoje nové modré skautské šátky. Pak jsme ještě chvíli společně povídali u ohně a šli spát. Noc byla příjemná, bylo teplo, a tak se krásně usínalo. Nad námi už jen koruny stromů, které ukrývají zdejší zříceninu a nad nimi už jen hvězdy. Není nad spaní pod širákem.
Ráno už na mnoho nezbylo čas. Rychle sbalit batohy a vydat se dolů z kopce a zpět do Žamberku. Tam si pak většina ještě zpříjemnila dopoledne čokoládou z automatu. Tahle výprava je taková rychlovka. Na oběd jsme už byli zase doma.