Sešli jsme se v půl desáté na vlakové zastávce. Rozloučili jsme se s rodiči, vstoupili do vlaku a uháněli do Litic. Byla to společná výprava pro 28 světlušek a vlčat. Jako vyvrcholení podzimní části roku.
I téma bylo společné: Jak Lucinka a Mauglí šli do džungle ke studánce pro vodu. Co vše zažili, který hmyz je obtěžoval a proč tu vodu vůbec potřebovali…. no přeci na vaření oběda.
Na nádraží jsme se rozdělili na 3 skupin. V první byl Námořník, ve druhé Melča a ve třetí Jára. Než jsme se na všem domluvili, byla pro nás připravená stopovaná s ukrytými dopisy. Luštění nám zabralo docela dost času, zvláště první dopis. Plnění úkolů bylo pro nás hračka. Poslední úkol byl složit oslavnou báseň o studánce. Všem se to povedlo. Někomu lépe někomu už hůř.
Jelikož nás zaskočilo počasí, museli jsme cestou k místu vaření oběda sesbírat suché chrastí. Zkušení již vědí, že na zemi to není. Musí se hledat na stromech. Když víme kde hledat, bylo toho opravdu hodně, každý z nás přiložil ruku k dílu. Poctivě jsme se v nošení střídali.
Když jsme našli místo, kde budeme dělat oběd ( lepší gulášová polévka s chlebem), byly před námi další úkoly. Jára s Námořníkem zkusili rozdělat oheň a závěsy na naše kotlíky. My se opět rozdělili do skupin, polovina z každé skupiny šla na dřevo ( měli jsme jen suché chrastí) a druhá polovina krájela špekáčky, připravila vodu s polévkou.
Pak už jen chvíli povařit, počkat ( to bylo nekonečné) a jídlo bylo hotovo. Ach to byla dobrota – hlavně bylo teplé. Kdo chtěl, opékal si i chleba nad ohněm. Námořník nám ukázal svůj lihový vařič. Až budeme ve skautu, jistě si ho vyrobíme každý pro sebe.
Po obědu jsme zahráli hru jak se ubránit hadu KAA a jeho uhrančivému pohledu. To aby nás nesnědl.
Pak zase kousek cesty do kopce a další hra na Komáry. Ta spočívá v tom, jak se co nejdříve schovat před rojem komárů. Skákali jsme do příkopu, schovávali jsme se za stromy, kameny i jeden za druhého. Důležité je, že jsme to zvládali a komáři nás nenašli.
Po hodince chůze se před námi objevil v mracích hrad Potštejn a tak se přiblížil cíl naší cesty. Nádraží v Potštejně. Jen jsme došli, zabrali jsme celou čekárnu a usadili jsme se kde se jen dalo. Někdo na zem, někdo lavici. To byla úleva. Odpočinek v teple a suchu. Jára, Námořník i Melča vyhodnotili soutěže a ocenili každého z nás, že jsme vše dali jako jedna velká kamarádská parta.
Ve 4 jsme nastoupili do vlaku, ale raději jsme zůstali v oddělení pro kola. Nesedali jsme si, byli jsme tak mokří, špinaví, ale šťastní a spokojení. …. Tak zase příští rok někdy v takto velkém počtu. Je to lepší a zábavnější.
Zapsal: Jaromír
