Na prostřední říjnový víkend měla naše vlčata naplánovanou společnou výpravu s vlčaty z Trutnova. S nimi se potkala na letošním krajském kole závodu vlčat a světlušek v Potštejně. Sice ani jedna z hlídek nepostoupila dále, ale zato jim zůstaly kamarádské vazby. A to jak mezi dětmi, tak i mezi vedoucími, a tak byla společná víkendová výprava jasným výsledkem.
Podařilo se nám zamluvit krásnou klubovnu v Letohradu. Trutnováci to měli sice trošku z ruky, ale neodradilo je to a v pátek jsme se s nimi potkali ve vlaku, do kterého jsme nastoupili v Kostelci. Do Letohradu jsme dorazili už za tmy a čekal nás ještě asi 1,5 km s batohy. Protože v obou oddílech přibyli v září nováčci, následovalo ještě ten večer několik seznamovacích her, včetně oblíbené hry se svíčkami. Při ní se každý snaží uchránit svou hořící svíčku a sfouknout ji naopak soupeřům.
Druhý den ráno jsme hlavně sledovali počasí a dešťové mraky. Ty se zdály, že by nám nakonec mohly umožnit užít si výpravu bez pláštěnek. A tak jsme ještě před odchodem odlévali stopy ze sádry. Než jsme vše připravili, namíchali a odlili, tak skutečně pršet přestalo. Na nic jsme nečekali a vydali se na cestu do okolí Letohradu. Na ní nás čekaly úkoly, které nás vzaly do tajuplného světa Terabitia.
Sbírali jsme odpadky, hledali jedlé rostliny a snažili se zpozorovat nějaká zvířata. Skládali jsme básničku o výpravě, neslyšně se plížili cestou plnou listí a snažili se přelstít vedoucí při hře na stromové domečky. V době oběda jsme si snědli bagety, které jsme si sami ráno vyrobili a během té doby si každý vlčák zkusil poslepu přejít provazový most. Což se ukázalo pro mnohé, i ty nejodvážnější, jako velká výzva. Když vás totiž vedoucí přesvědčí, že je pod vámi hluboká propast a že jste tak daleko, že není vidět ani na jeden konec lana, pak i ti nejodvážnější raději pevně drží lano a přejí si být již v cíli. Nakonec to ale všichni zvládli.
Cestou zpět jsme pak ještě hráli dvě bojovky. Zvláště ta druhá, kdy proti sobě bojovali trolové a lidi se nám všem moc líbila. Trola totiž představovala dvojice hráčů, kdy jeden nesl na zádech toho druhého. Ten, co se nesl, měl pak za pasem uzlovačku. Když chtěl člověk trola přemoci, musel mu uzlovačku sebrat. Trolovi pak stačilo jen se člověka dotknout. Když se člověk dotknul trola, tak se z něho stali dva lidé, kteří hned začali bojovat proti ostatním trolům. Když se naopak dotkl trol dvou lidí, stal se z této dvojice nový trol. Stav boje se tak přeléval stále z jedné strany na druhou. A i pro hráče to nebylo jednoduché, protože chvíli urputně bojovali za lidi a pak je najednou chytali jako trolové a o nebo obráceně.
Večer v chatě jsme pak věnovali odpočinku, zpěvu a také krátkým vzdělávacím programům. Např. si vlčata ověřila, jestli si správně zabalila batohy.
V neděli nás krom úklidu čekala ještě jedna velká společná hra, oběd a cesta domů. V Kostelci na zastávce jsme se pak rozloučili s vlčáky z Trutnova a popřáli jím dobrou cestu, protože zatímco my jsme šli domů vyprávět naše zážitky, je čekaly ještě dvě hodiny cesty.
Zapsal Námořník :(N
