Možná se budu opakovat, když řeknu, že bratr Jaroslav Šotola, skautským jménem Rolf, byl skromný a nenápadný člověk. Skromný byl určitě, ale byl nenápadný? Těm, kteří ho moc neznali, se tak mohl jevit. My jsme však našeho Rolfa znali jinak. Jako šprýmaře, který nezkazil žádnou legraci, který dokázal žertovat a tropit si šprýmy i sám ze sebe.
Rolf byl bytostně spjat se dvěma městy nad řekou Orlicí. Nejprve rodným Týništěm a pak Kostelcem, kde založil rodinu. Skautovat začíná jako dospělý v Týništi nad Orlicí v roce 1968. Aktivně se zapojuje do vedení vlčat – nejmladších chlapců. Potřebné skautské vzdělání k vedení dětí si doplňuje rádcovským kurzem v Třebechovicích v roce 1969. Ale to je jen začátek. Právě v tomto roce začíná jeho skautské celoživotní vzdělávání a potkávání se s významnými osobnostmi skautingu, které jsou jemu a ještě další generaci skautů velikými vzory. Osobním dopisem od místonáčelníka Junáka Miloty Fanderlíka je vyzván, aby absolvoval Oblastní lesní školu – naší – tedy Jiráskovy oblasti v Potštejně. Neváhá a již 3. srpna 1969 odjíždí na tábořiště pod hradem Potštejnem. Tam po dva týdny pod vedením významných skautských osobností – potštejnského lékaře Rudolfa Pivce a kosteleckého rodáka Františka Talacka zažívá skauting na vlastní kůži. K umocnění zážitků ještě přispěje návštěva náčelníka Junáka bratra Rudolfa Plajnera. Zde by bylo vhodné zmínit se o Rolfově celoživotní vášni. Tou bylo sběratelství a s ním související archivnictví. S obdivuhodnou pečlivostí a přesností se dochovaly všechny jeho vzpomínky, dokumenty a detaily důležitých událostí.
V této krátké éře existování skautské organizace, v roce 1970, stihl ještě Čekatelský lesní kurz na chatě Vyhlídce nad Vamberkem. Ve stejném roce je činnost skautské organizace potřetí zakázána. Naštěstí i jiné organizace pracovaly s dětmi a potřebovaly obětavé vedoucí. Jeho zájem se v této době nasměruje na turistiku a cykloturistiku.
Znovuobnovení Junáka v roce 1989 ho zastihne již v Kostelci. Od prvních okamžiků se zapojuje aktivně do činnosti. Svoje zkušenosti uplatňuje při vedení oddílu starších chlapců – skautů. V roce 1991 skládá Vůdcovskou zkoušku a pomáhá při vedení táborů kosteleckého střediska na Račím potoce. Pro nezasvěcené na Brodci. Brzy si vychoval své nástupce, kterým oddíl předal, ale i přesto nezahálel. Jeho sběratelská vášeň ho přivedla do Klubu skautských sběratelů s celostátní působností. Společně s členy Sdružení přátel Jaroslava Foglara jezdíval na setkání foglarovců do Sluneční zátoky u Ledče nad Sázavou, byl členem Klubu filatelistů. Pokud jste se zajímali o historii, skautské časopisy, historické pohlednice Kostelce a Týniště, o známky, různé odznaky, skautskou beletrii, dílo Jaroslava Foglara, hlavolamy – to vše a spoustu dalšího byste našli v jeho sbírkách. A právě takováto setkání sběratelů, která se pořádala v Praze a v Olomouci ho přivedla na myšlenku, uspořádat toto setkání i na půli cesty, tedy u nás. První setkání v Kostelci nad Orlicí proběhlo 7. března 1998. Poslední, které pomáhal organizovat, bylo na jaře 2019, bylo 21. v pořadí a zároveň i poslední.
Bratr Rolf byl za činnost v Junáku několikrát vyznamenán. Za pomoc skautskému hnutí získal Medaili díků. Za službu skautské myšlence a celoživotní práci ve skautingu mu byl udělen řád Čestné lilie v trojlístku, jako nejvyšší vyznamenání českého Junáka.
Karel Čapek ve své době moudře napsal o lidech, kteří nemají žádného koníčka, že jsou „zvláštní hříčkou přírody“. Možná to dnes platí právě naopak. Mohli bychom říct, že Rolf byl v dobrém smyslu slova “zvláštní hříčkou přírody”. Spojovalo se v něm zaujetí pro historii, a nejen tu regionální, sběratelství různého druhu, skauting, zájem o turistiku a poznávání přírodních krás. Zároveň nás nejednou překvapil svým osobitým humorem a divadelním talentem, smyslem pro komiku, na což mnozí z nás budeme dlouho vzpomínat.
Jediné, co ho v životě zradilo, bylo jeho zdraví. Statečně roky bojoval s nemocí a dlouho vítězil. Tolik jsme mu fandili…
Drahý bratře Rolfe, děkujeme Ti za to, že jsi byl a že jsi byl právě takový, jaký jsi byl. Nezapomeneme.
Tvoji skauti a skautky ze střediska Kostelec
(Sepsal Miki a Drahuška)